Tajemná cesta aneb kunoichi vyráží

21. května 2009 v 18:12 | Navy-chan |  Naše mise aneb Co se nám stalo
Ohayou minna

Přináším honto honto napínavý příběh!!
přiznám se měla sem z toho málem neco v kalhotech a to i Satuka heh pokud se přizná
perex

p

Byla sem sama venčit o víkendu, protože Satuka nemohla. A vzala sem si Orina (mého oríška)
jo pravda že ten čas najednou vůbec neubývá, když sme byli hlavně sami. Skoro docházíme na louku a du dál skoro k lesu. A najednou vyjel z lesa džíp tmavý i s tmavými skly, myslím že to byla želená tmavá barva.
No nějak sem si toho nevšímala, ale bylo vedro tak i oríšek to poznal a zahučeli sme do lesa. Tam leželo stádo srnek a my je vyplašili, ale hezky běhají.
Pádíme hloubeji do lesa a pak se válíme v trávě jelikož sem se natáhla a Oríšek skočil na mě.
Divné bylo, že nikde nikdo žádná cesta a když vylezu nahoru tak tam byla ulička. Co jsem udělala?
Samozřejmě jsme po ní šli a došli k posedu kde byli divný pytle sice průhledné ale jako kdyby tam nekdo neco měl
A hlavně ta čepice mě zarazila, radši sme utíkali, začalo neco nekde křupat. A pak mě napadlo co jít do našeho tajemného lesa a jít dál a prozkoumat to. Docházíme asi ete kousek a byli bysme nahoře. Napadlo me se jít podívat jestli tam ten chlap ete stanuje. Byli jsme skoro tam a vsude byla toková zábrana z větví že na stan nebylo vidět. Přecházeli sme to jak králíci a samo že tam ten stan byl.
Ale nechápu že mi pořád připadalo, že tam nekde nekdo je a sleduje nás. Hlavně když jsme scházeli dolu. Ale at sme šli treba do lesa nachvilku tak se ozývali zvuky nebo křupali vetve. I pes který byl od vedle ze zahrady najednou bezel k plotu a štekal nahoru ale mi sme byli hned vedle a na nás nestekal.
Radši sme s oriškem zustali na louce a tam skákali pres klacky co sem postavila. a Samozřejmě nechybelo mazlení

Druhý den sem šla i se Satukou a objevovali se tam ty samé zvuky, a to si tam nekdo značí cesty!!
*
Šli jsme s navarou a našima pejskama na tu cestu, kterou den před tím šla sama navara s Oríškem. V té vysoké trávě, kde se Navy válela byla vyšlapaná cesta dál a my jsme šli po ní. Chvíli jsme pak pozorovali ten stan ke kterému jsme došli a pak jsme pádili pryč. Je zajímavé že po celém lese jsou takové červené tečky na stromech, ale je divné, že kdyby byly na pokácení, tak by to přece nebylo i na mladých a zdravých stromech. A navíc, proč by to tvořilo jakoby cestu?když jsem nechala Rondíčka, aby šel po čuchu tak chodil od jednoho stomu dál a šel přesně po tom, kde byly ty značky. S navy jsme se shodli, že je možné, že to je možná označení cest, kudy se dostanou buďto je stanu, nebo k něčemu, kde mají schované věci.
Pak jsme chodili různě po louce, skákali v lesíku přes klacky a různě blbli a mazlili se.

Další den jsem šla jenom já a Rondíšek, protože Navy nemohla. (Ne že by navy-chan nemohla Satuka jí to nedala vedet dřív než sem byla pryč totiž víte PS Navy-chan)(P.P.S. Ne že by to Satuka udělala schválně ona ten den ráno zjistila, že nikam s rodičema nejede a tak napsala Navaře jestli nechce jít venčit, jenže Navy si nezapnula mobil, že? Takže to nebyla vina Satuky. Satu) nn
Ale byla já říkala že mi máš psat co nejdřív ale ty si to vedela tak že to nebyla moje vina ptz ty si mi napsala buhví kdyTo nebylo bůhvíkdy to bylo v 8 ráno

Nejdřív jsme šli do malého lesíka, tam jsme si postavili malé překážky a skákali jsme trochu. Chílemi to vypadalo, že já skáču a Rondík se kouká jak se to dělá. (to skákání, samozdřejmě) Potom jsme spolu šli na pole(nebo louky já nevím co to teďkon je, ale dřív to bylo pole). Chtěli jsme jít do lesa ale Rondo každou chvilku se tam podíval a když jsem si vzala brýle (jsem totïž trošku slepá.) tak jsem tam viděla postavu, takže jsem si domyslela, že nás zase sledujou.Tak jsme s Rondíkem raději byli na louko-poli a blbli jsme. Pak jsme šli přes lesík na louku (která je fakt louka) a já jsem si všimla že i v našem malém lesku jsou ty červené značky. MNo tak jsme šli na tu louku, trochu jsme se proběhli, vyválel a pak jsme si sedli u cesty a odpočívali jsme. Rondo tam chvilku čmuchal, ale když se ujistil, že to je v pořádku tak si ke mě lehl a odpočíval. POřád jsme se spolu mazlili a blbli a jedli piškoty. Potom si Rondík sedl a koukal na cestu odkud jsme přišli.Šel tam nějaký chlap směrem k nám. Chytla jsem Rondíkovo vodítko, protože jsem ho měla puštěného a stoupla jsem si. Když procházel kolem nás tak mě pozdravil "Dobrý den" ale zase takovim divnym tónem a prohlížel si mě. Rondo se pořád natáčel tak, aby byl mezi mnou a tím chlapem a měl pořád úplně napjaté svaly. Já jsem chtěla udělat krok abych byla vedle Ronda ale on dal jednu packu do strany,takže mi jakoby zabránil jít dál.dala jsem proto nohu zase zpádky kde jsem jí měla před tím a Rondík svojí tlapku taky dal zpádky. Ten chlap šel dál po cestě a měl na sobě oprané červené tričko a modré montérky, které měl na zadku asi od bílé barvy. V ruce měl klíče asi od auta. Když odešel tak jsem s Rondem šli směrem dolů po louce a zase jsem ho pustila.Skvěle poslouchal a když jsem na něj zavolala "Rondo, ke mně." tak ke mě přiběhl a mohl se ukroutit jak byl rád. Tak jsme šli po louce, blbli jsme a šli jsme zase do lesíku. TAm jsme si přeskákali překážky a začali jsme je uklízet, aby nám je někdo nezničil.Rondík se pořád rozhlížel. Jednou si dokonce stoupl přede mmě a zavrčel směrem dolu jakoby k útulku ale tím směrem byl ještě pořád Malý lesík, a potom, co zavrel tak se dole něco hnulo a zašustilo a pak to zmizelo. Já jsem tam teda nikoho neviděla, ale proč by jinak Rondík vrčel? Mno už pomalu končilo venčení a tak jsme se vydali zpět do útulku. Tam jsem odevzdala Rondíška a šla jsem sama domů.

A já taky musím uznat : "Já jsem taky měla málem v kalhotách. A ještě víc, když jsem tam byla sama. A až tam příště zase budem nebo budu sama tak se budu bát zase, protože se nám to tam začíná docela zahřívat.


PS až já toho chlapa chytím Navy-chan
naruto_naruto0818 XD
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama